KontaktyHistorieFotogalerie

Klášter

Kostel

CZ EN   >>

 

Kostel Nalezení svatého Kříže ve Znojmě

Kostel Nalezení Svatého Kříže, který sousedí s klášterem, je farním kostelem. Kostel je unikátní architektonickou památkou, která láká nejen věřící k duchovnímu spočinutí, ale i řadu turistů a návštěvníků zajímajících se o církevní památky.

Milostný obraz Panny Marie Pomocnice křesťanů

Řada věřících přichází do kostela Nalezení svatého Kříže, aby se pomodlila před milostným obrazem Panny Marie Pomocnice křesťanů.

Autorství není známé, kostelu jej věnoval znojemský měšťan Ondřej Kachel. Obraz je věrnou kopií Staroboleslavské Madony.

V průběhu let řada zbožných věřících začala potvrzovat uzdravení po té, co se před obrazem Matky Boží s Dítětem modlili. Roku 1722 byly oficiálně potvrzeny čtyři zázraky.

Svátek obrazu se slaví 8. září, tedy v den svátku Narození Panny Marie.

Historie kostela Nalezení svatého Kříže

Farní kostel Nalezení sv. Kříže sousedící těsně s klášterem stojí na nároží ulic Dolní Česká a ulice Kovářská. Vzhledem ke zničení archivu při požáru r. 1555 nelze dnes přesně doložit, kdy byl kostel založen a kým byl vysvěcen. Podle nejstarších zobrazení města z počátku 16. stol. a podle doby vzniku je zřejmé, že první kostel byl vystavěn v gotickém slohu a bez věží.

Podle některých, avšak pozdějších zápisů se traduje, že to byl sv. Hyacint, kdo věnoval znojemskému kostelu poměrně velký ostatek (třísku) sv. Kříže. Jde o část dřeva, které pochází z onoho kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento kříž byl nalezen ve 4. století v Jeruzalémě sv. Helenou, matkou císaře Konstantina Velikého, jak to také zachycuje barokní obraz "Nalezení sv. Kříže" od malíře Jana de Herdta, který až do roku 1785 visel na hlavním oltáři v kostele. Dnes je uchováván v kapli Vzkříšení Páně. Hlavní část této nejcennější křesťanské relikvie se dodnes nachází v Římě. Jisté je, že byl vzácný ostatek kostelu darován a až do roku 1555, kdy byl zničen během osudného požáru, byl cílem mnoha náboženských poutí z Čech, Uher, Štýrska a Chorvatska. Z 1. pol. 16. století pak máme zaznamenány četné zprávy o poutích, jež do klášterního kostela přicházely. Byla zde veliká úcta k ostatku sv. Kříže, kterému byl kostel i klášter zasvěcen. Ještě za převora Tomáše (1540) zde došlo k velkému rozšíření této úcty a jsou zde stále doloženy poutě ze Štýrska, Korutan, Chorvatska a z Čech, o kterých svědčí zápisy převora Františka Chrobackého z počátku 17. století. Také jsou zde i zmínky o mnoha zázračných uzdravení slepců, ochrnulých a posedlých, kde byl svatý Kříž zvláště užíván. Za převora Weigela byl roku 1712 získán další relikvář sv. Kříže, který byl uctíván vždy 3. května (titulární slavnost "Nalezení sv. Kříže" a 14. září o svátku "Povýšení sv. Kříže"). Dnes má klášter i novější relikviář s tímto cenným ostatkem, který se až dosud ve zdejším kostele uctívá.

Z let 1545 až 1548 je pak doložena i významná úprava a zvelebení klášterního kostela za převorátu Jeronýma z Kastilie a úprava oltářů od převora Wolfganga. Roku 1580 bylo započato se stavbou nového kostela sv. Kříže a dne 17. října 1598 přispěl sám císař Rudolf II. na opravu střechy. Rázného stavebního počinu se odhodlal až energický převor Jeroným Paraviccini di Como z lombardské provincie. Na svou horlivost však zaplatil životem. Po pádu z lešení zemřel.

Od roku 1602 zde začal působit převor Dominik Stallhoffer, mikulovský rodák, úzce spjatý s císařem Rudolfem. Během jeho převorátu byla dokončena stavba kostelního kůru a pokračovaly práce na stavbě lodi. První střechu kostel dostal už v roku 1629. Při přestavbě bylo použito gotického obvodového zdiva a mezi opěrné pilíře byly vestavěny boční kaple spojené průchody. Tehdy také vzniklo členění bočních kaplí po čtyřech na každé straně a byly odstraněny jakési staré nesouměrné sloupy, z nichž byly některé kulaté, jiné čtverhranné, jak čteme ve řádových záznamech pravidelně posílaných do Říma. Kněžiště i loď byly valeně zaklenuty s výsečemi v klenbách. Roku 1635 byla provedena hrubá dostavba kostela. Od r. 1642 však začaly přibývat významnější příspěvky na dostavbu a tak 1653 byly dostavěny dvě hranolové věže zastřešené tzv. pultem. Kamenický mistr Jan Křtitel Antonio působící v Třebíči zde roku 1662 vytesal kostelní římsy a roku 1664 zde pracoval stavitel Jan Dussborber. Městský stavitel Jan Haussberger pak roku 1655 upravil sakristii a kapli u kněžiště. Tak byla zadní část kněžiště oddělena, hlavní oltář posunut o několik metrů směrem do lodi a nově vzniklý prostor za oltářem rozdělen na dvě patra. Do dolního byla přestěhována sakristie, která je zde dodnes a původně se nacházela zřejmě v dnešní kapli Vzkříšení Páně. Horní část přepaženého kněžiště byla proměněna na kněžský kůr sloužící k chórové modlitbě. Dnes je zde depozitář. V roce 1675 byla stavba za pomoci císaře Ferdinanda III., svobodného pána Zdeňka Bohuslava Dubského, Eleonory Kounicové a Rudolfa hraběte Schaumberga zcela hotová.

Slavnostního posvěcení spolu se 13-ti oltáři se kostel dočkal 12. 7. 1677. Obřady vykonal olomoucký pomocný biskup Jan Josef Bedřich hrabě Breuner (Breiner) (*20. 7. 1641, +20. 3. 1710), olomoucký kanovník scholastik, titulární biskup nikopolský, sufragán olomouckého arcibiskupa Karla hraběte Lichtensteina (1671-1694). Později se sám stal 17. pražským arcibiskupem (1695-1710). V kostele bylo posvěceno celkem 13 oltářů, do kterých byly uloženy relikvie svatých mučedníků Felixe, Klementa, Hadriána, Donáta, Demokrita a Fortunáta a jako výročí posvěcení se dále slavila 4. neděle po oktávu Nejsvětější Trojice. Celý kostel byl zasvěcen "Nalezení sv. Kříže" (svátek 3. května), hlavní oltář "Nalezení sv. Kříže a Panně Marii Královně posvátného růžence". Další pořadí oltářů je dodnes téměř stejné kromě kaple sv. Františka, která byla změněna na kapli Panny Marie Růžencové a kaple "Obrazu boleslavské Divotvůrkyně," přeměněné na kapli sv. Jana Nepomuckého. Oltáře sv. Růženy z Limy a sv. Kateřiny Sienské se nezachovaly.

Portál kostela byl nejprve už roku 1675 znojemským stavitelem Matoušem Chnollem vyzděn cihlami a ještě pak přebudován v roce 1726 za převorátu Gabriela Stefana, snad podle návrhu a plánu vídeňského inženýra Františka rytíře Roettierse. Jsou na něm sochy sv. Dominika, zakladatele řádu a sv. Tomáše Akvinského, církevního Učitele. Mezi sochami je chronogram tohoto znění: "Porta eXstrVcta CrVCI, CrVX Vt sIt pVbLICa LVCI EXCItet aC fLeCtat, XenIo bona gaVDIa neCtat. (1732) SICqVe faCIt pIetas, Vt sIt LaVs DebIta MatrI." (1771). V překladu nápis zní: "Brána postavena Kříži, aby se Kříž stal veřejným světlem, ať povzbuzuje a dojímá, jako dar ať chystá ušlechtilé radosti. A tak se zbožnost postará, aby byla vzdávána povinná úcta Matce." V průčelí kostela mezi oběma věžemi stojí pozlacený kovaný kříž jakožto symbol zasvěcení kostela.

V letech 1732-1760 bylo po dostavbě kostelní lodi započato s výbavou kostelního interiéru. V presbytáři přibyly dva barokní portály do kaple sv. Dominika do kaple Vzkříšení, další pak ústil z této kaple do kvadratury (dnes zazděn). Portály jsou dílem krumlovského kamenického mistra Tomáše Luxe z r. 1733. Čtyři oltáře byly nově upraveny a znovu posvěceny. Jednalo se o oltáře sv. Jana Nepomuckého, sv. Barbory, sv. Františka z Assisi (dnes P.Maria Růžencová) a oltář sv. Petra Mučedníka. Svěcení vykonal olomoucký světící biskup a opavský arcijáhen Jan Karel Leopold hrabě z Scheffenbergu 24. 7. 1758. Na kostelní střechu, která byla položena už r. 1699 městským tesařem Janem Adamem Wessererem k ní přibyla i sanktusníková vížka z r. 1769. Konečné podoby dostal kostel r. 1769, stavební úpravo1u věží znojemským zednickým mistrem Ignácem Stumfeldem. Ten zvýšil kostelní věže o tři stopy a r. 1770 je pokryl plechem.

Hlavnímu oltáři dominuje zlacená socha Boha Otce obklopeného anděly. Oltářní obraz "Vidění sv. Norberta" je vzácné dílo slavného vídeňského dvorního malíře F. A. Maulbertsche vzniklé r. 1765, (viz. kap. Dílo F. A. Maulbertsche). Dole u svatostánku na oltářní mense najdeme sochy sv. Dominika a sv. Tomáše Akvinského, dílo tyrolského sochaře Ferdinanda Stufessera. Vzhled původního barokního oltáře se kromě hlavního obrazu J. de Herdta nedochoval. Jisté je, že dne 23. 3. 1856 byl arciknězem Ferdinandem Schullerem slavnostně tento nový oltář posvěcen. Zhotovil ho znojemský mistr Jungnikel v neorenesančním slohu.

Vlevo, na evangelijní straně, před kaplí sv. Dominika je oltář sv. Kříže s obrazem Panny Marie Bolestné. Oltář s obrazem jsou dar rodin Buchbergrovy a Elsingerovy.

V sousední kapli je oltář sv. Anny, matky Panny Marie - dar znojemského lékaře Papesche a jeho ženy Terezie, dílo neznámého mistra. Původně byla kaple zasvěcena sv. Kateřině. Po stranách jsou sochy sv. Zachariáše a sv. Jana Křtitele. Uprostřed se nachází obraz sv. Jiří, dílo Jana Lukáše Krackera (1717-1779), významného představitele středoevropského pozdního baroka. Kaple je koncipována jako svatyně biblických světců a motivů spojených s Božím Jménem. Na horní části oltáře můžeme spatřit hebrejský tetragramaton posvátného Božího Jména (JHWH), které Bůh zjevil Mojžíšovi v hořícím keři. Tento výjev pak najdeme na mramorovém oblouku zdobícím vstup do kaple z hlavní lodi kostela. Dva andělé kolem keře také připomínají Mojžíšovy činy: jeden drží hůl, kterou před faraónem proměnil v hada a druhý andílek si sundává sandál, což udělal Mojžíš poté, co se mu Bůh zjevil v onom keři. Vitrážové půlkruhové okno v horní části kaple pochází z počátku 20. století a je jakýmsi válečným pomníkem. Nese německý nápis "Johan Stohl, 3. srpna 1918 - padl za vlast." Pohřební právo v této kapli získala paní Markéta Haislerinová a r. 1727 i Barbora Jolerinová, velká podporovatelka konventu.

Vedle kaple sv. Anny je další kaple s oltářem sv. Barbory - dar paní Anny Renaty Lederinové, které zde i se svými dvěma manžely získala taktéž pohřební právo. Obraz je opět dílem J. L. Krackera (1756). Po stranách jsou sochy mučednic sv. Markéty a sv. Kateřiny, práce dominikánského bratra Klaudia Heinze. Vitrážové okno v této kapli pochází také z r. 1918 a věnovala ho rodina Slámova.

V další kapli je tzv. Růžencový oltář, dílo Matěje (Matyáše) Kovandy (1711-1767). Původně byla tato kaple zasvěcena sv. Františku z Assisi. Barokní obraz představuje Pannu Marii předávající sv. Dominikovi růženec. Pod tímto obrazem je obraz sv. Antonína Paduánského, který maloval profesor znojemského gymnázia Bruder. Po stranách jsou sochy sv. Rajmunda z Peňafortu a sv. Ludvíka Bertranda, světců z dominikánského řádu. Pohřební právo v této kapli získal pan Matyáš Richinger s manželkou a později pak i rodina Puchmajerova. Půlkruhová vitráž v horní části kaple je darem pana Havlíka z r. 1918.

Na sloupu u růžencového oltáře je baldachýnový oltář sv. Vincence Ferrera, slavného dominikánského kazatele Apokalypsy, od J. Winterhaldera ml. Oltář byl zbudován štukatérem M. Kovandou r. 1743 za převora Quinarda Heinricha převážně nákladem místních ctitelů sv. Vincence a posvěcen 26. 9. 1745. Tyto ctitele kolem sebe shromáždil dřívější převor Kristián Götz, veliký šiřitel pobožnosti 7 pátků ke cti sv. Vincence. Pod oltářním obraz jsou zobrazeny tři lidské hlavy připomínající adresáty Vincencových kázání: Židy, muslimy a vyznavače afrických náboženství. Nad oltářem pak čteme na straně odvrácené do hlavní kostelní lodi nápis: "Ornamentum Praedicatrum" - Ozdoba kazatelů. Je to oslava sv. Vincence jako skvělého kazatele.

Poslední oltář na levé straně je zasvěcen sv. Petru Veronskému, prvnímu mučedníku z dominikánského řádu. Obraz je dílem T. Krackera, ale vystavět ho nechal už slavný převor A. Missenius. Po stranách jsou sochy bl. Jindřicha Suso a sv. Růženy z Limy, opět dílo bratra Klaudia Heinze. Na sousedním pilíři se nachází socha sv. Antonína Paduánského. Vitrážové okno v této kapli věnovala paní Helena Kaluschová. Pohřební právo zde obdržel znojemský radní Jan Sauer už v r. 1654.

Za převora Dominika Schullera byly zhotoveny krásně řezané kostelní lavice. Nesou letopočet 1698. Kazatelna se sousoším sv. Dominika je z umělého mramoru. Sousoší znázorňuje sv. Dominika, jak posílá své bratry do světa. Jde o dílo sochaře Josefa Winterhaldera staršího z r. 1760.

První kaple vpravo na epištolní straně u vchodu do kostela je zasvěcena sv. Šebestiánu, mučedníku. Obraz zachycuje scénu ze života světce, jak byl nalezen a uzdraven křesťanskou vdovou Irenou poté, co byl těžce zraněn šípy pro svou křesťanskou víru. Sochy po stranách představují sv. Karla Boromejského a sv. Rocha. Vytvořil je dominikánský sochař K. Heinz r. 1755. Všichni tito tři světci byli uctíváni jako patroni proti moru. Oltář dali postavit znojemští obchodníci bratři Jeremiáš a Tobiáš Steigrové. Na sousedním pilíři se nachází socha sv. apoštola Judy Tadeáše.

V další kapli je oltář sv. Libora, biskupa. Oltář byl postaven nákladem znojemského lékaře Vavřince Loriusera. Obraz je dílem malíře J. L. Krackera z 18. století. Dolejší obraz přestavuje smrt sv. Josefa. Po stranách jsou sochy sv. Dominika a sv. Hyacinta z dílny J. J. Rösslera (1734). V téže kapli je krásný baldachýnový oltář Panny Marie Pomocnice křesťanů nebo-li P. Marie Znojemské. Je z pravého mramoru a byl zhotoven r. 1734 vídeňským mistrem Matějem Steibeckem. Sochy andělů a umělý mramor jsou dílem vídeňského sochaře Josefa Rösslera a Matěje Kollwecka. Ostatní štuky vytvořil Jakub Piringer, zlacení Patr Sutter, kovářské práce znojemský mistr Kristian Grätz.

V následující kapli je oltář sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka. Obraz je dílem opět M. Kovandy a vznikl kolem r. 1750. Oltář dal postavit Jan Jakub Uhl. Po stranách jsou sochy českých světců sv. Václava a sv. Ludmily. Původně se zde nacházel obraz Panny Marie Staroboleslavské, spolu s milostným obrazem Panny Marie Pomocnice křesťanů darovaný r. 1676 A. Kachelem, který byl přenesen na pilíř u kaple sv. Libora, kde je dosud (viz. kap. Milostný obraz Panny Marie). Za převora Weise zde tak vznikl celý "český oltář". Vitrážové okno nad oltářem věnovala rodina Ehnova roku 1918. Na pilíři této kaple je v bohatě řezaném barokovém rámu nový obraz sv. Zdislavy z Lemberka od akademické malířky Sabiny Kratochvílové z Brna.

V další kapli je oltář sv. Tomáše Akvinského, dominikána a církevního Učitele. Obraz představující opásání sv. Tomáše anděly je dílem malíře Jana de Herdta (kolem r. 1678), darovaný hrabětem Braidem, který zde nechal oltář vystavět a získal tu i pohřební právo. Po stranách oltáře stojí sochy dominikánských světců - sv. Alberta Velikého a bl. Ambrože Sansedonského. Sochy jsou dílem neznámého umělce. Uprostřed se nachází menší obraz sv. Floriána, dílo J. L. Krackera z r. 1752. Půlkruhová vitráž nad oltářem je darem Tomáše Gotliera z r. 1918. Tato kaple koncipována jako oslava Tomáše Akvinského, učitele Církve a nejvýznamnějšího teologa z dominikánského řádu. V horní části oltáře vidíme hostii v monstranci, připomínající Tomášovu obhajobu této svátosti, ale i jeho autorství liturgických textů ze slavnosti Božího Těla. Na mramorovém oblouku zdobícím vstup do kaple z hlavní lodi jsou opět dva andělé. Ti symbolizují ctnosti sv. Tomáše - moudrost znázorněnou knihu a hořící pochodeň s lilií. Ty připomínají jeho mravní čistotu.

Vlevo od vchodu do kaple Vzkříšení je oltář sv. Dismase, kajícího lotra z Golgoty. V barokovém rámu je obraz sv. Peregrina Laziosi z řádu servitů. Tento světec je ctěn jako patron proto rakovině a bolestem nohou, ze kterých byl zázračně zachráněn samotným Kristem, jak také vidíme i na tomto obraze. Krom toho můžeme ve skleněném rámu spatřit tři stříbrné milodary: dvě nohy a srdce - poděkování za uzdravení od neznámého ctitele. Obraz pochází z poloviny 18. století a bývá rovněž připisován J. K. Krackerovi. Vedle tohoto oltáře stojí mramorová křtitelnice z 18. století.

Paní Koletta Buchbergová, manželka znojemského starosty, věnovala r. 1834 do kostela sv. Kříže křížovou cestu, dílo Antona Ferancze z r. 1831. Posvětil ji Dr. Worsch, šatovský arcikněz. Roku 1874 byly obě věže pokryty mědí a celkově upraveny do nynější podoby. Měď byla za 1. světové války stržena a nahrazena pozinkovaným plechem. Významná oprava kostela proběhla r. 1906 a kostel byl nově vymalován vídeňským akademickým malířem Michálkem: podoby Panny Marie, sv. Dominika, sv. Kateřiny Sienské na vítězném oblouku a obrazy čtyř evangelistů na zdi kněžiště. Ty pak byly odstraněny r. 1960 při opravě kostela.

Varhanní prospekt pochází ze starších varhan z r. 1755 z dálny Ignáce Casparida. Je zdoben sochou krále Davida hrajícího na harfu a alegoriemi hudby s anděly a s hudebními nástroji. Pocházejí rovněž od bratra Klaudia Heinze. Varhanní skříň je dílem opět dvou laických bratří - dominikánů a to bratra Alvara Voříška a  Matouše Veselého. Vpředu, nad varhanními rejstříky čteme nápis parafrázující text žalmu: "Psallite Domino, Regi et Reginae caelorum," ("Zpívejte Pánu, Králi a Královně nebes"). Roku 1894 byly varhany přestavěny a doplněny H. Maucherem ze Salzburgu.

Avšak od roku 1930 jsou zde varhany nové. Dodala je firma bratři Riegrové z Krnova a nástroj byl umístěn od původní umělecky zdobené skříně.

Ve dnech 7.-15. 3. 1908 se po dlouhé době konala ve Znojmě misie. Česká kázání měl pražský dominikán Bruno Bárta, německá Štěpán Schnee a Antonín Patze z Vídně. Ve dnech 6.-7.9.1930 se ve Znojmě za účasti brněnského biskupa Kupky uskutečnil diecézní eucharistický kongres. Průvod vyšel od sv. Mikuláše a u sv. Kříže byla celonoční adorace. Další misie se pak proběhla od 23. do 30. . 1947, kdy zde kázali opět dominikáni Štěpán Masiak, převor a Ambrož Svatoš, tehdy novicmistr z Olomouce.

Každé vánoce bývá v kostele u oltáře sv. Šebestiána vystaven betlém. Je doloženo, že ten dnešní měl jakéhosi barokního předchůdce, jenž se ale nedochoval. Zřejmě byl odstraněn při josefinském zákazu betlémů na konci 18. stol. Dnešní betlém pochází z r. 1906 - figurky od firmy Krichel a Schweiger z Vídně. Kulisy jsou dílem pana Otty Maška ze Znojma (1995).

Roku 1924 proběhla za převora Hilaria Haitla velká oprava celého kostela. Práce byla provedena pod vedením Huberta Sovy, kyjovického stavitele a vyžádala si tehdy na 300.000 Kčs. Další rozsáhlá oprava fasády, střechy a věží kostela proběhla v letech 1959-1960, když byl administrátorem farnosti Karel Votoupal. Práce provedl Okresní stavební podnik pro zemědělskou a místní výstavbu a opravy ve Znojmě. Poslední generální oprava kostela proběhla v letech 1997-1999 za faráře Antonína Krasuckého. Byla pořízena nová fasáda celého kostela, nové měděné střešní krytiny na věžích a zrestaurován byl i kostelní portál. Stavební práce provedla firma Josef Veselý, restaurátorkou část pak akademický sochař Petr Roztočil z Malé Skály. Při této příležitosti byl také vložen do pozlacené věžní báně i nový pamětní zápis.

autor: fr. Efrém Jindráček OP